MENOPAUZA

 

Pro toto období ženy existuje mnoho termínů, které se běžně používají - přechod, klimaktérium, menopauza.  Přesto však není v obecném povědomí příliš jasné, co to vlastně přechod je a proč k němu dochází.

 

Kdy přichází?

Menopauza se obvykle dostaví, když žena dosáhne věku kolem padesátky. Přesný věk, kdy dojde k přechodu, se nedá stanovit. Jsou ženy, které prožívají menopauzu ve čtvrté dekádě života, ale některé ženy mají cyklus až do šedesátky, to je individuální. Průměrný věk, kdy většina žen dostává poslední měsíčky, je 51 let.

 

Definice

Ve výše zmíněném věku nastávají hormonální změny, které se projeví svým působením na celý organizmus. Je nutné zdůraznit, že menopauza není nemoc, je to přirozený jev v životě ženy. Je to delší proces postupných změn v hladinách ženských hormonů, který neproběhne ze dne na den, ale trvá roky. Začne tehdy, když organizmus ženy zpomalí a sníží produkci estrogenu a progesteronu, ženských pohlavních hormonů. Pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla. Většina orgánů závislých na hormonální regulaci je najednou bez dostatečného velení, začíná chybět pravidelná regulace a funkce těchto orgánů se mění.

 

Jak se projevuje

Ženské tělo je nastaveno na pravidelně se opakující, cyklický přísun pohlavních hormonů. Když se sníží jejich produkce a vznikne tak jejich nedostatek, začíná přechod neboli klimaktérium. Dochází k poruchám menstruačního cyklu. Ten může být nepravidelný, menstruace trvají různě dlouho a mají různou sílu. S postupem času se pak menstruace úplně zastavuje, dochází k menopauze.

 

K typickým příznakům se také řadí návaly tepla. Kolísající hladiny hormonů vedou k pocitům horka, napětí, návalům, slabostem. Mnohdy se objevuje kolísání krevního tlaku, provázené bolestmi hlavy, nebo pocity malátnosti a únavy. Protože i mozkové funkce jsou ovlivněny hladinami hormonů, může u ženy v přechodu docházet ke stavům podrážděnosti, nespavosti, nervozity, neklidu, ke změnám nálady.

 

Významným problémem je vzestup výskytu cévních a srdečních onemocnění u žen v menopauze, zejména ischemické srdeční choroby. Ženské pohlavní hormony působí roli jakéhosi ochránce cév v produktivním věku ženy. Proto do padesáti let věku je výskyt srdečních a cévních onemocnění vyšší u mužů. V menopauze po snížení hladiny ženských pohlavních hormonů se však situace mění a riziko srdečního infarktu či mozkové příhody u žen prudce stoupá.

 

Vliv menopauzy na reprodukční orgány ženy vede k výskytu častějších bakteriálních infekcí a zánětů, můžou být přítomny nepříjemné pocity a bolest při močení, nepředvídatelný únik moče, zmenšování a ztráta pružnosti prsů.

 

Dalším faktorem spojeným s menopauzou je změna procesu ukládání tuku. Ten se začíná hromadit i mimo své typické lokalizace u žen a významně přibývá žen obézních. Se zvýšeným ukládáním tuků souvisí i častý vzestup hladin cholesterolu a ostatních tuků v krvi, což zvyšuje riziko srdečních a cévních onemocnění.

 

Velkým problémem spojeným s přechodem je změna v kvalitě kostí. V důsledku hormonálních změn dochází k úbytku celkové kostní hmoty. Jejich odvápnění se může vyvinout až v řídnutí kostí, tzv. osteoporózu. S tím jsou spojené bolesti zad, nosných kostí, končetin apod. Tyto bolesti jsou značně obtěžující, dlouhodobé, špatně ovlivnitelné. Pokud není osteoporóza včas a správně léčena, může dojít v dalším průběhu až ke vzniku tzv. patologických zlomenin při pádech, které by za normálních okolností nevznikly.

 

Jak tyto obtíže zmírnit

Většina obtíží spojených s přechodem spočívá ve snížené hladině pohlavních hormonů. Logicky se tedy nabízí možnost dopravit tyto potřebné hormony do těla ženy zvenčí. Tomuto kroku se říká hormonální substituční terapie. Ani tato léčba však není bez rizika a má svá úskalí. O jejím zahájení musí vždy rozhodnout gynekolog. Před zahájením hormonální substituční terapie musí být provedeno gynekologické vyšetření a mamografie.

 

Nejmodernější hormonální preparáty jsou nízkodávkové, tzn. že při nízkých dávkách hormonu mají maximální účinky na všechny průvodní jevy menopauzy. V současnosti se doporučuje začít nízkodávkovou cyklickou HST již na začátku klimaktéria, což navodí pravidelnou menstruaci a zmírní či úplně odstraní výše popisované příznaky. Později lze přejít na nízkodávkovou kontinuální (nepřetržitou) hormonální substituční terapii, při které již k menstruaci nedochází. O vhodnosti hormonální substituční terapie a volbě vhodného preparátu se poraďte se svým gynekologem.

 

Je také možné podávat přírodní prostředky obsahující výtažky z bylin, tzv. fytoestrogeny. Účinky jsou sice slabší, ovšem jsou zcela neškodné a u mnohých žen dostačující.

 

Mohou být užívány výtažky z následujících bylin:

• červený jetel
• drmek obecný
• chmel
• kontryhel
• meduňka
• ploštičník hroznový
• třezalka
• ženšen
• atd.

 

K nehormonální léčbě se řadí:

• akupunktura
• fyzická aktivita
• lázeňské procedury
• magnetoterapie
• reflexní elektroanalgezie